Máme uši z perníku a domů si vezeme Trúbu

„Návštěva Pekárny U Káči byla boží!“ pronesla Adéla. „Mně se nejvíce líbila jeskyně Šipka, byla taková tajuplná,“ kontruje Natálie. „Mě nejvíce okouzlily pravěké zbraně v Muzeu Šipka,“ dodal Honza. A Nasťa si nejvíce chválila rozhledy z hradu Štramberk.

Hlavně nám vyšlo krásné počasí, slunce radostně svítilo a teplo bylo tak akorát na turistiku. Čtvrtek 4. 6. 2026 patřil třídě P2, tedy nastávajícím pekařům. Kdo jiný by se měl naučit upéct Štramberské uši?

Psal se rok 1241, kdy Tataři vpadli na Moravu, plenili, zabíjeli a dobývali území. Štramberčané se před nimi ukryli vysoko do lesa na horu Kotouč, Tataři zůstali dole a postavili si vojenské ležení. V tom se spustil prudký déšť, který jejich ležení zaplavil. Ale více tomu pomohli muži ze Štramberka, kteří prokopali hráz Velkého rybníka. Voda zaplavila údolí a útočníci v ní našli jistou smrt. Když voda opadla, našli obyvatelé Štramberka v táboře jen pytle s lidskýma ušima. Tataři totiž uřezávali uši svým protivníkům křesťanům a posílali je do Asie chánovi na důkaz svého vítězství na dobytém území.

Na památku své záchrany a na posměch Tatarům začali Štramberští péct uši z perníku. Od r. 2000 je obchodní značka Štramberské uši chráněna a cukrovinka se může péct jen na území města Štramberk. Od roku 2007 mají Štramberské uši také ochranu zeměpisného označení EU, kterou získaly jako první potravinářský výrobek v ČR!

Jak se přihodilo, že si domů vezeme Trúbu? Neboť v Pekárně U Káči každý z nás obdržel voňavou vstupenku – perník ve tvaru štramberské Trúby.

Pokud Vás ještě teď nesvrbí jazyk a v ústech nemáte perníkovou chuť, musíte si do Štramberka zajet sami. Některé zážitky jsou zkrátka nepřenosné.

Šťastnou cestu Vám přejí pekaři z 2. ročníku